Tip na výlet – přírodní památka Razovské tufity

Nedaleko obce Razová poblíž přehrady Slezská Harta se nachází přírodní památka Razovské tufity. Najdete ji rozsáhlém v opuštěném lomu, který byl v roce 1997 vyhlášen chráněným územím pro zachování obnažených výchozů tufitů a teplomilných rostlin.

Co je tufit a jaký se liší od tufu? 

Abyste porozuměli názvu přírodní památky, uděláme si krátký exkurz do názvosloví spojeného se sopečnou činností. 

• Tuf – vznikl ze sopečného popelu vyvrženého na souši
• Tufit – na vzniku tufitů se podílela také voda, ve které se sopečný materiál smíchal s nevulkanickými sedimenty. 

Razovský tufit je vyjímečný v celé Evropě tím, že sopka před miliony let nechrlila sopečný popel do slané mořské vody, ale do obrovského sladkovodního jezera, jehož hladila byla o 40 metrů výše, než je současná hladina Slezské Harty. Voda tehdy sahala až do dnešního Bruntálu. 

Tufity byly těženy a využívány jako stavební materiál při budování známých kostelů a hradů. Už ve středověku se z nich vyráběly žlaby, schody, mosty i podstavce soch. Hornina se zpracovávala na různé další výrobky jako necky, veřeje, silniční a zahradní sloupy, mlýnské kameny, náhrobníky. Tufity zdobí například arkády zámku Bruntál i opatský kostel v Opavě. 

Jak se k Razovským tufitům dostat? 

K památce nevede značená turistická cesta (poblíž kolem nádrže vede pouze cyklostezka), ale je snadné přírodní památku objevit. Pokud jedete autem, zaparkujte v obci Razová v blízkosti poslední autobusové zastávky. Projdete obcí Razová ve směru k přehradě Slezská Harta k mostu přes Razovský potok. Tady najdete směrovky i první informační tabule.

S čím můžete výlet spojit? 

Vápenná pec

Asi 2 kilometry od obce Razová se nachází vápenná pec, ve které se dříve pálilo vápno. K peci se dostanete z naučné stezky LČR či cyklostezky č. 6162 vedoucí z obce Razová.

Vyhlídková plavba po přehradě Slezská Harta

Výlet na Razovské tufity můžete spojit také s projížďkou na lodi po nádrži Slezská Harta. Poznáte krásy Slezské Harty z její hladiny, uvidíte zajímavá místa, malebné zátoky a dozvíte se něco o historii nádrže. Naplánujte si výlet na elektrolodi Harta nebo replice staré dřevěné plachetnice Santa Maria a zarezervujte si plavbu. 

Podrobnější informace o Razovských tufitech pro milovníky geologie

Vznik razovského vulkanosedimentárního tělesa je spjat se sopečnou aktivitou Velkého Roudného. Akumulace se skládá jak ze sopečných vyvrženin, napadaných přímo do vodního prostředí (subakvatické tufy), tak z materiálu spláchnutého spolu s eluviálním pokryvem kulmských hornin. Určitou roli při sedimentaci hrály také místní sesuvy sypkých materiálů, vyvolané otřesy při erupcích. Tak je vykládán mj. vznik „balvanité facie“, v níž převládají velké suťové balvany kulmských hornin, zejména drob hornobenešovského souvrství. Z litologických znaků lze usuzovat, že k ukládání sedimentů docházelo v dynamicky stabilnějším vodním prostředí. Erupcí Velkého Roudného a výlevem lávového proudu Chřibského lesa došlo k vyplnění staropleistocénního koryta Moravice v délce několika km. Následkem bylo vzdutí hladiny řeky a vytvoření jezera. Podle radiometricky datovaného vzorku čediče z proudu Chřibského lesa klademe vznik razovského vulkanosedimentárního tělesa do období spodního pleistocénu, stáří zhruba 1,4 miliónu let.

Spíše než o pyroklastikách, tj. úlomkovitých vyvrženinách vulkanického materiálu, bychom měli hovořit o horninách vulkanosedimentárního původu. Převládají šedohnědé, místy rezavohnědé až téměř černé tufity, vložkové polohy tvoří tufitické slepence popř. slepence tufity čistě sedimentárního původu. U Karlovy pláně jsou hojnější tufy. Tufity (na rozdíl od tufů) obsahují kromě vulkanického také velký podíl sedimentárního materiálu – u Razové zhruba 10 až 50 %. Jednotlivé vrstvy se odlišují zejména velikostí částic. Ve vulkanické složce převládá sopečný písek a lapilli. Charakteristickými znaky vulkanoklastik je jemně pórovitá textura, hojnost čedičového skla a poměrně velké množství uzavřenin (xenolitů) kulmských hornin. Sedimentární podíl tvoří převážně úlomky kulmských hornin. Subhorizontálně uložené vrstvy mají odlišnou odolnost vůči zvětrávání a erozi. V centrální části lomu, kde byly kvádry vyřezávány přímo ze stěn, se původně hladké kolmé stěny změnily ve stupňovitý povrch se skalními římsami.