HISTORIE MIKROREGIONU

Mikroregion Slezská Harta založilo v roce 2003 třináct obcí, které se rozhodly spojit síly a plnit společné cíle - pečovat o potřeby svých občanů, všestranně rozvíjet region a podpořit cestovní ruch. 

Okolí přehrady Slezská Harta nabízí spoustu příležitostí, jak přilákat turisty a podpořit podnikání na území mikroregionu. Vizí Mikroregionu Slezská Harta je vytvořit dobře dostupnou a organizovanou destinaci cestovního ruchu, která návštěvníkům nabídne široké možnosti rekreačních a relaxačních aktivit.

První projekty mikroregionu

Prvním společným projektem mikroregionu byla výstavba rozhledny na Velkém Roudném. V říjnu roku 2007 mikroregion úspěšně otevřel 20 metrů vysokou rozhlednu, ze které se návštěvníci mohou kochat překrásným výhledem na krajinu kolem přehrady Slezská Harta, hřeben Hrubého Jeseníku, Nízký Jeseník, Beskydy a Oderské vrchy.

Aby se mohl Mikroregion Slezská Harta propagovat pod jednou značkou, vznikl první logomanuál a Jednotný propagační projekt. Obce vytvořily společné webové stránky, jednotnou a propojenou síť turistických značek, turistické informační tabule a navigační systémy. 

V roce 2008 začal mikroregion připravovat strategii pro rozvoj cyklistické dopravy kolem vodní nádrže. Projekt s názvem Cyklostezka Střecha Evropy měl za cíl vybudovat několik značených cyklostezek na území Slezské Harty. Mikroregion také realizoval první společnou sportovní akci – Cyklistický výlet kolem Slezské Harty.

Aktivity na přehradě Slezská Harta

Aby mohli obyvatelé a návštěvníci Slezské Harty poznávat její krásy z hladiny přehrady, mikroregion zahájil ve spolupráci se soukromým sektorem oficiální lodní dopravu. Od roku 2010 přehradu brázdí replika historické plachetnice s názvem Santa Maria, ze které mohou návštěvníci obdivovat kouzelná zákoutí přehrady.

V roce 2016 se mikroregionu podařilo získat dotaci z Moravskoslezského kraje na pořízení velkokapacitní bezbariérové elektrolodě Harta, která uveze 45 osob a členy posádky. V letech 2018-2019 mikroregion získal další finance na vytvoření infrastruktury pro lodní dopravu a postavil přístavní mola Leskovec nad Moravicí, Nová Pláň, Mezina a Razová. 

Největší průlom v lodní dopravě přišel v roce 2020, kdy se podařilo překonat potíže při výrobě elektrolodi Harta, schvalovacím procesu či koronavirovou pandemií a naplno se rozjely výletní plavby na obou lodích. Lodní doprava je nyní součástí velkého krajského projektu Technotrasa – (produkt kapitánem na lodi Harta).

Festival Dračích lodí

Ti, kteří se chtějí po přehradě plavit vlastními silami a rádi závodí, mohou každý rok přijet na Festival Dračích lodí. První amatérský závod dračích lodí uspořádala firma Marina v roce 2014 a jeho cílem bylo přilákat návštěvníky z řad turistů i obyvatel. V dalších letech se Mikroregion Slezská Harta rozhodl tuto akci podpořit a následující ročníky festivalu už přilákaly desítky posádek a stovky fanoušků. V dnešní době je Festival Dračích lodí tradiční závod organizovaný na profesionální úrovni, které si však zachovaly kouzlo amatérského zápolení.

Turistické informační centrum Slezská Harta

Mikroregion Slezská Harta založil profesionální Turistické informační centrum v blízkosti přehrady, kde se odehrává většina turistických aktivit. TIC je umístěno v zátoce v Leskovci nad Moravicí v budově restaurace U kormidla, a je vzdálené 70 m od centrálního parkoviště. Cílem turistického centra je zajistit kvalitní služby v cestovním ruchu v mikroregionu Slezská Harta a okrese Bruntál. Součástí centra je půjčovna elektrokol.

Mikroregion Slezská Harta je také od roku 2016 členem a spoluzakladatelem Dobrovolného svazku obcí Bruntálsko (DSO), které je tvořeno 28 obcemi, ležícími na území Nízkého a Hrubého Jeseníku v blízkost polských hranic.
Cílem svazku je koordinovaný a udržitelný rozvoj zájmového území a vzájemná spolupráce členských obcí při respektování principů transparentnosti a zapojování veřejnosti.

VÝSTAVBA A PARAMETRY PŘEHRADNÍ HRÁZE

Stavba přehrady Slezské Harty byla oficiálně zahájena v roce 1987. Již v roce 1986 však byly vybudovány některé objekty zařízení staveniště a ještě dříve byl prováděn rozsáhlý geologický průzkum celé oblasti.

Výstavba vodního díla představovala velký zásah do přírodních, technických, ale i sociálních podmínek. Před zahájením bylo nutné zajistit pokácení všech stromů, vyřezání všech keřů, vysekání všech porostů, zbourání a odklizení všech budov a zařízení, zajistit výstavbu náhradních bytů, domů a zařízení pro vystěhované obyvatele, hotelového areálu v Razové pro stavbaře přehrady, zajistit přeložky plynovodu, telefonních a elektrických vedení, zajistit vybudování nové čerpací stanice pro úpravnu vody v Leskovci nad Moravicí včetně přivaděče surové vody, obslužných komunikací kolem přehrady, nových úseků silnic včetně mostů a k zajištění potřebného stavebního materiálu odkrytí a těžba štěrkopísků podél koryta řeky Moravice v Leskovci a v Karlovci, obnovení harteckého kamenolomu a zřízení jíloviště u lesa nad Leskovcem, u obou lokalit po ukončení těžby provedení rekultivace a úprav terénu. Celkové náklady na vybudování vodního díla Slezská Harta (včetně financí za výkup pozemků, rodinných domků a ostatního majetku v zátopě) činily na 2,5 miliardy korun, z toho stavební práce si vyžádaly 1,5 miliardy korun. Původně plánovaný termín dokončení vodního díla byl rok 1992, ale v důsledku celospolečenských změn v roce 1989, pochybností o pokračování stavby i pro nedostatek finančních prostředků k tomu došlo o pět let později. Slavnostní akt uvedení vodního díla do provozu se uskutečnil 27. listopadu 1997 za přítomnosti ministra zemědělství Josefa Luxe a generálního ředitele Povodí Odry Jiřího Šaška.

TECHNICKÉ PARAMETRY HRÁZE A PŘEHRADY

ZÁDKLADNÍ TECHNICKÉ ÚDAJE

Povodí nádrže464,1 km2
Délka hráze v koruně 540,0 m
Max. výška hráze64,8 m

INFORMACE O OBJEMU NÁDRŽE

Celkový objem nádrže218,7 mil. m3
Zásoby letní182,0 mil. m3
Zásoby zimní186,2 mil. m3
Retenční letní29,2 mil. m3
Retenční zimní 24,9 mil. m3

DÉLKA 
ZÁPLAVY 

údolí Moravice 13,0 km
údolí Černého potoka3,5 km

DALŠÍ
INFORMACE 

Šířka záplavy1,7 km
Zatopená plocha870 ha
Zaručený odtok3,95 m3/s

POVODNĚ NA MORAVICI

Přehrada Slezská Harta v současné době tvoří výnamný prvek v protipovodňové ochraně spodního toku řeky Moravice. O významu této ochrany svědčí záznamy v kronice obce Razová, ze kterých vyplývá, že povodně v hitorii obce významně zasahovaly do života místních obyvatel.

V roce  1809 „vysoká voda stála v zimě 4 dny, v létě 3 dny na roveň lavic Heroldova mlýnského obydlí“,

5. srpna 1890, kdy se zřejmě jednalo o přívalý déšť a ohrožení obyvatel a majetku splachem z polí „blesk uhodil do obytné světnice pana Johanna Rossmanitha (k 6. hodině večer), aniž by zapálil. 6. a  7. srpna byly v okolí prudké bouře, v důsledku toho přišla rychlá vysoká voda největší mimo r. 1861, ta tekla ven k hlavní bráně a zaskočila tatáž s odplavujícím obilím“, 

6. května roku 1927 „přišla na obec Razová průtrž mračen s tak pustošivým účinkem, který se nepřihodil od lidské paměti. Od zátopy byla pole rozbahněna, váha rozervána a mosty odplaveny. Nejvíce byl v nebezpečí dům Marie Beierové č. 152, Karla Mücka č. 268, Rudolfa Jüttnera č. 267 a Gustava Jreipla č. 266. Mladí obyvatelé Emil Waber a Aloisie Jüttner v domě č. 152 museli uprchnout na půdu, neboť voda stoupala v přízemní obytné místnosti až na 1,7 m“,

a krátký záznam ze srpna 1977  „převážně deštivý, 21. až 22. vytrvalý déšť – povodeň“.

V roce 1987 se započala stavba přehrady Slezská Harta. Ještě před oficiálním dokončením prokázala přehrada svoji opodstatněnost v protipovodňové ochraně při katastrofálních červencových povodních v roce 1996 a znovu pak v roce 1997, kdy zadržela velké množství vody a předešla tak ještě rozsáhlejším škodám. Již v roce 1998 tak bylapřehrada napuštěna do maximální výše 62 metrů a byl vyzkoušen přeliv.

zdroj: www.idnes.cz,www.ct24.cz, www.patriotmagazin.cz

OSÍDLENÍ OBLASTI

Řeka Moravice, na které byla v letech 1987 - 1997 postavena přehrada Slezská Harta, tvoří historicky hranici mezi Moravou a Slezskem. Toto pomezí bylo vzhledem k nepříznivým přírodním podmínkám, jako jsou nekvalitní bonita půd a velký plošný podíl lesů, v pravěku a středověku jen velmi zřídka osídleno.

Osídlení souviselo především s obchodními cestami. V tomto případě s Jesenickou stezkou, která později spojovala Olomouc s Vratislaví. V letech 400 – 600 při stěhování národů procházeli touto oblastí pod tlakem Hunů především germánské kmeny směrem na západ Evropy. Z těchto dob byl v Razové nalezen zlomek litého měděného hunského kotle, který se k nám dostal v závěru první třetiny 5. století.

První trvalejší osídlení oblasti proběhlo až 10. – 11. století, kdy  ložiska čedičových tufitů vznilých při sopečné činnosti  Velkého a Malého Roudného byly využívány k  těžbě kvalitního stavebního materiálu, ze kterého se vyráběly např. rohové kameny, zárubně oken a dveří nebo schody a dovážely se do Slezska.

Ve  13. století dosáhla do tohoto kraje moc Přemyslovců. V této době vznikla a začala se rozvíjet většina místních obcí Mezina (1258), Leskovec nad Moravicí (1224), Razová (první zmínka 1288). Do kraje přišla první vlna kolonistů převážně německé národnosti, ale také židů, lužických  srbů a poláků, tato kolonizace výrazně ovlivnila národnostní skladbu obyvatelstva. Bouřlivý rozvoj oblasti vyvolala těžba železných rud, zlata, stříbra s olovem a mědi. Nadějný vývoj ukončily války mezi moravskými markrabaty, husitské války a v roce 1474  katastrofa v podobě válečného tažení uherského krále Matyáše Corvína proti polskému králi Kazimírovi. Mnohá sídliště zanikla navždy, jiná se obnovila až o padesát i sto let později.

Obec Razová byla podle místní kroniky, vybudována až za vlády markrabího Georga Friedricha von Ansbach – Brundenburg v roce 1548 mezi lesy a kamenitými útesy a „byla obydlena nejvíce z  Dolního Slezska a Brandenburska“. V roce 1556 vrchnost povolala nové osídlence z Braniborska a Slezska, aby vyplnili vzniklé mezery v počtu obyvatelstva také do obce Leskovec a okolních vesnic.

Renesance přinesla vzdělanost a vrátila kraji klid, mír a rozvoj. Většina obyvatel konvertovala k luterství a v protihabsburkém povstání 1618-20 zůstala věrna českým a moravským stavům. Třicetiletá válka se projevila v plné síle až v letech 1643-50, kdy kraj obsadila švédská vojska. Po jejich odchodu zůstal region zpustlý, vylidněný, zchudlý a vystaven tvrdé rekatolizaci.

V průběhu 15. – 18. století docházelo rozvoji průmyslu. S tím výrazně se zvyšoval vliv měst, na vekově docházelo k zániku některých statků, jiné se dělily. Následkem perzekučních zásad proti stavům po bělohorské porážce došlo k poněmčování.

Největší rozvoj zažily obce v této oblasti v polovině 19.století. Obec Razová byla v té době městem. Oblast mimo zemědělské činnosti zaznamenala rozkvět průmyslu zpracovatelského.  V  Razové byl pivovar, mlýn, pekárna, pila, sušárna brambor, pískovcové lomy, těžba sopečných tufitů. V Mezině továrna na kovové zboží, strojírna, papírna, prádelna lnu, výroba výšivek, dámského prádla a zástěr, čedičový lom. V Leskovci nad Moravicí fungovala mimo jiné v té době přádelna lnu, pletárna, kde pracovalo až 500 zaměstnanců (v roce 1988 byla veškerá následná výroba ukončena a budovy byly srovnány se zemí).

Významnou kapitolou v osídlení oblasti byl rok 1945 kdy po 2. světovéválce byli odsunuti sudetští němci. Odchod sudteských němců dokumentuje kronika obce Razová: „Do pohraničních území přicházeli čeští noví obyvatelé, kteří obsazovali majetek Němců. V r. 1946 byli Němci z Rázové odsunutí do anglického a amerického pásma Německa, v Rázové zůstaly jen 3 rodiny německé ze smíšeného manželství. Staří usedlíci Němci odcházeli neradi a s pláčem“. Počet obyvatel v oblasti Slezské Harty se tak snížil o 50%.

Poslední výnamnou změnou v počtu a složení obyvatel bylo vysídlováním obcí v zátopě vodní nádrže Slezská Harta. V obci Leskovec nad Moravicí bylo zahájeni výstavby vodního díla Slezská Harta v roce 1987 popsáno jako “krutým zásah do života“.  „Celá dolní část obce až po školu se stala zátopovou oblastí a všichni občané se z ní museli vystěhovat - do panelových domů v Bruntále, v Leskovci i jinam. Celkem 301 občanů Leskovce opustilo své domovy. 25. září 1987 se konalo s nimi v kulturním domě slavnostní rozloučení.