Rautenberk, německý název obce, byl ještě přesnější – „Roudenská Hora“. Pojmenování je jednoznačně od rudy, která se zde nachází – měděná, železná a zlatá. Zlato se nacházelo a rýžovalo i v nánosech řeky Moravice. Dokonce ještě za první republiky byl na svahu Roudného nalezen plíšek ryzího zlata.

První písemný doklad o obci je z roku 1397, který nasvědčuje, že Roudno muselo vzniknout již dříve. Část obce, kterou v 90. letech 20. století zatopila voda Slezské Harty, byla uváděná již v roce 1224. V zatopené části obce byl v roce 1546 postaven hamr. Ke konci 18. století zde byla zaznamenána těžba mědi. Markvart ze Šternberku a Petr z Kravař připisují šternberské panství (kde je v seznamu i Roudno) jako věno opavské a ratibořské kněžně Anně Přemyslovně (z přemyslovské větve syna krále Přemysla Otakara II. – Mikuláše).

Na začátku 15. stol. patří Roudno k panství Dvorců, které vlastnili páni z Kravař a Plumlova, po nich z Dubé a Lipého. V 2. pol. 18. století majitel šternberského panství, vévoda z Minstrberku (vnuk českého krále Jiřího z Poděbrad), zakládá Karlovec a samostatné karlovecké panství, k němuž náleželo i Roudno. Panství dědí vévoda Virtmberský (zakladatel Nové Pláně) a roku 1693 ho prodává hrabatům Stratman, kteří založili Nové Valteřice (pocházeli z Dánska – Straetman). Ti ho prodávají Lichtnštejnům (místodržící Českého království a vévodové opavští), kteří ho vlastnili, včetně Roudna, až do roku 1945. K Roudnu patřil mlýn a pila, lom a pískovna. Její částí je osada Volárna, která vznikla ve 2. polovině 18. století na místě zrušené stáje.

První zmínky o Dlouhé Stráni se objevují v období třicetileté války, kdy se uvádí, že roku 1631 byl Bruntál a okolní vesnice Mezina, Dlouhá Stráň, Oborná a Staré Město shromaždištěm a odvodním místem Dunajského pluku o síle 2 000 mužů.

V ústředním archivu řádu německých rytířů ve Vídni, pod signaturou Mei 89/2, kde je soupis obyvatelstva panství Bruntál z 30. srpna 1642, je uváděn počet obyvatel tohoto panství 5 062 osob, z toho obec Dlouhá Stráň 73 osob. Soupis je pořízen z období třicetileté války, kdy Bruntál byl od roku 1621 napaden pětkrát a po roce 1642 ještě Švédy třikrát. Tím byla lidnatost okolních vesnic velmi poznamenána a nejvíce v tomto směru utrpěla Dlouhá Stráň.

V roce 1907 byla postavena silnice z Jelení do Dlouhé Stráně. Z období před druhou světovou válkou je znám zápis o obci Dlouhá Stráň z archívu v Bruntále, kde se uvádí, že v obci žilo celkem 241 obyvatel a z toho 230 německé národnosti a 11 cizí národnosti. V té době obec vlastnila školu, hospodu, 22 hektarů polí a 4 hektary lesa. V obci byla jednotřídní obecná škola, obchod se smíšeným zbožím, hospoda s trafikou.

Po skončení druhé světové války v roce 1945 bylo německé obyvatelstvo z obce odsunuto a do obce se nastěhovaly rodiny převážně z Moravy z okresů Kroměříž a Uherské Hradiště a později ze Slovenska. Obyvatelstvo se zabývalo převážně zemědělskou činností (21 rodin) a zbytek dojížděl za prací do Bruntálu do textilních továren.

Obec měla samostatnou správu Místní národní výbor (MNV), ta řídila obec až do roku 1964, kdy obec v rámci integrace obcí přešla pod MNV Mezina. Naše obec byla v tomto orgánu zastoupena třemi poslanci.

V roce 1979 byla obec Dlouhá Stráň integrována k městu Bruntál a správně řízena Městským národním výborem (MěNV), formou Občanského výboru, který byl však bez rozhodovacích pravomocí. V této době byla část majetku obce MěNV Bruntál rozprodána (škola, hasičská zbrojnice a některé stavební pozemky).