Rautenberk, německý název obce, byl ještě přesnější – „Roudenská Hora“. Pojmenování je jednoznačně od rudy, která se zde nachází – měděná, železná a zlatá. Zlato se nacházelo a rýžovalo i v nánosech řeky Moravice. Dokonce ještě za první republiky byl na svahu Roudného nalezen plíšek ryzího zlata.

První písemný doklad o obci je z roku 1397, který nasvědčuje, že Roudno muselo vzniknout již dříve. Část obce, kterou v 90. letech 20. století zatopila voda Slezské Harty, byla uváděná již v roce 1224. V zatopené části obce byl v roce 1546 postaven hamr. Ke konci 18. století zde byla zaznamenána těžba mědi. Markvart ze Šternberku a Petr z Kravař připisují šternberské panství (kde je v seznamu i Roudno) jako věno opavské a ratibořské kněžně Anně Přemyslovně (z přemyslovské větve syna krále Přemysla Otakara II. – Mikuláše).

Na začátku 15. stol. patří Roudno k panství Dvorců, které vlastnili páni z Kravař a Plumlova, po nich z Dubé a Lipého. V 2. pol. 18. století majitel šternberského panství, vévoda z Minstrberku (vnuk českého krále Jiřího z Poděbrad), zakládá Karlovec a samostatné karlovecké panství, k němuž náleželo i Roudno. Panství dědí vévoda Virtmberský (zakladatel Nové Pláně) a roku 1693 ho prodává hrabatům Stratman, kteří založili Nové Valteřice (pocházeli z Dánska – Straetman). Ti ho prodávají Lichtnštejnům (místodržící Českého království a vévodové opavští), kteří ho vlastnili, včetně Roudna, až do roku 1945. K Roudnu patřil mlýn a pila, lom a pískovna. Její částí je osada Volárna, která vznikla ve 2. polovině 18. století na místě zrušené stáje.