obec
Razová
Obec Razová se nachází na severní Moravě na levém břehu přehradní nádrže Slezská Harta. Leží asi 9 kilometrů jihovýchodně od města Bruntálu v nadmořské výšce 500 až 650 m n. m.
Historie
První dochované písemné známky o Razové jsou z roku 1288. V době husitských válek a tažení vojsk Matyáše Korvína proti polskému králi Kazimírovi byla patrně obec vypálena a zůstala v troskách. Do roku 1531, kdy došlo k novému osídlení, byla obec nazývána Radsoff. Její název byl podle předpokladů odvozen podle zdejší staré slovanské osady, která dostala své jméno pravděpodobně podle zkratky osobních jmen Radmír, Radomír či Radslav. Po tomto novém osídlení pak byly pro obec používány názvy Rasen, Rase a Rasse. Jako nově obydlená obec je uváděna k roku 1548, kdy byla osídlena německými přistěhovaci.
Do roku 1851 měla Razová statut města se značnou rozlohou půdy, lesů a významným místním průmyslem.
První školní budova zde byla postavena roku 1863 a o sedm let později byl v obci zřízen poštovní úřad. Ve stejném roce byl potvrzen úřední název obce Raase. V roce 1904 zasedli místní školáci do lavic nové školní budovy. První elektrické lampy se v obci rozzářily roku 1927, kdy byla provedena elektrifikace.
První zmínky o Dlouhé Stráni se objevují v období třicetileté války, kdy se uvádí, že roku 1631 byl Bruntál a okolní vesnice Mezina, Dlouhá Stráň, Oborná a Staré Město shromaždištěm a odvodním místem Dunajského pluku o síle 2 000 mužů.
V ústředním archivu řádu německých rytířů ve Vídni, pod signaturou Mei 89/2, kde je soupis obyvatelstva panství Bruntál z 30. srpna 1642, je uváděn počet obyvatel tohoto panství 5 062 osob, z toho obec Dlouhá Stráň 73 osob. Soupis je pořízen z období třicetileté války, kdy Bruntál byl od roku 1621 napaden pětkrát a po roce 1642 ještě Švédy třikrát. Tím byla lidnatost okolních vesnic velmi poznamenána a nejvíce v tomto směru utrpěla Dlouhá Stráň.
V roce 1907 byla postavena silnice z Jelení do Dlouhé Stráně. Z období před druhou světovou válkou je znám zápis o obci Dlouhá Stráň z archívu v Bruntále, kde se uvádí, že v obci žilo celkem 241 obyvatel a z toho 230 německé národnosti a 11 cizí národnosti. V té době obec vlastnila školu, hospodu, 22 hektarů polí a 4 hektary lesa. V obci byla jednotřídní obecná škola, obchod se smíšeným zbožím, hospoda s trafikou.
Po skončení druhé světové války v roce 1945 bylo německé obyvatelstvo z obce odsunuto a do obce se nastěhovaly rodiny převážně z Moravy z okresů Kroměříž a Uherské Hradiště a později ze Slovenska. Obyvatelstvo se zabývalo převážně zemědělskou činností (21 rodin) a zbytek dojížděl za prací do Bruntálu do textilních továren.
Obec měla samostatnou správu Místní národní výbor (MNV), ta řídila obec až do roku 1964, kdy obec v rámci integrace obcí přešla pod MNV Mezina. Naše obec byla v tomto orgánu zastoupena třemi poslanci.
V roce 1979 byla obec Dlouhá Stráň integrována k městu Bruntál a správně řízena Městským národním výborem (MěNV), formou Občanského výboru, který byl však bez rozhodovacích pravomocí. V této době byla část majetku obce MěNV Bruntál rozprodána (škola, hasičská zbrojnice a některé stavební pozemky).
Historické budovy, památky a pamětihodnosti
Vápená pec
zjistit více
Nachází se asi 2 km od obce směrem do Leskovce. Sloužila k pálení vápence. Byla vybudována v roce 1912 z hrubého lomového kamene, vnitřní obložení má z cihel, stěny jsou široké 1 m, výška i šířka je přibližně 4 m. Vápenec se v této lokalitě těžil zřejmě po staletí a používal se jak pro stavební účely, tak i k bělení prádla. Vápenec sloužil také pro železnou huť v Roudnu. Pec měla rošt, pod kterým se topilo dřevem, shora se na něj kladl vápenec. Proces pálení trval přibližně 24 hodin, až ustal hustý dým, poté se vápno odváželo zákazníkům. V roce 2001 byla pec opravena Klubem Za starý Bruntál a zpřístupněna veřejnosti. V současné době patří pec mezi technické památky.
kostel sv. Michala
Kaplička a Boží muka
Tradiční způsoby obživy
Do roku 1928 zde stál pivovar bratří Bitmannů, později jen sladovna, která zanikla o jedenáct let později. Vzhledem k historicky rozsáhlému katastru obce byla daná oblast charakteristická převážně zemědělskou činností. Výroba či zpracovatelský průmysl, které se v této oblasti rozvíjely, byly s produkty zemědělské výroby úzce spojeny. Obilí zpracovávaly tři mlýny, které byly spojeny s pekárnou, pilou, a také se sušárnou brambor. Tyto provozovny zanikly v roce 1946. Ve dvou místních tírnách se zpracovával len, který pak putoval do místní tkalcovny. Poblíž obce byly dva pískovcové lomy, ve kterých se těžily také sopečné tufity, které se zpracovávaly na dekorační kámen. V návaznosti na těžbu ve vápencových lomech se zde vyrábělo cementové zboží. Do roku 1935 měla obec dokonce vlastní elektrárnu.
Současný způsob obživy
V minulosti pracovala většina obyvatel v obci a jejím okolí, dnes je situace zcela odlišná a občané převážně dojíždějí za prací do Bruntálu.
Sport
Možnost koupání, půjčovna loděk a šlapadel, přístaviště, cyklostezky, turistické trasy
Přírodní zajímavosti
Razovské tufity – čedičové tufy a tufity se těžily po dobu asi 800 let. Hornina se zpracovávala na různé výrobky jako necky, žlaby, schody, mosty, veřeje, silniční a zahradní sloupy, mlýnské kameny, náhrobníky, podstavce, podezdívky atd. Sloužila jako stavební materiál při stavbě slezských kostelů a hradů. Razovské a karlovecké tufy a tufity vznikly ze sopečného materiálu vyvrženého z této sopky, který se usadil spolu s kulmským materiálem na dně jezera nebo vodního toku. Užívalo se jej při stavbě všech okolních železničních tratí, zejména na moravskoslezské centrální. Razovské ložisko je v dnešní době z velké části vytěžené. (Kruta T., 1973: Slezské nerosty a jejich literatura)
Památný strom – Lípa velkolistá – vyhlášený v roce 2005, nachází se u schodů kostela Sv. Michala, obvod kmene: 373 cm, výška stromu: 24 m, odhadované stáří stromu: 200 let
