Nedaleko obce Razová poblíž přehrady Slezská Harta se nachází přírodní památka Razovské tufity. Najdete ji rozsáhlém v opuštěném lomu, který byl v roce 1997 vyhlášen chráněným územím pro zachování obnažených výchozů tufitů a teplomilných rostlin.
Abyste porozuměli názvu přírodní památky, uděláme si krátký exkurz do názvosloví spojeného se sopečnou činností.
Razovský tufit je vyjímečný v celé Evropě tím, že sopka před miliony let nechrlila sopečný popel do slané mořské vody, ale do obrovského sladkovodního jezera, jehož hladila byla o 40 metrů výše, než je současná hladina Slezské Harty. Voda tehdy sahala až do dnešního Bruntálu.
Tufity byly těženy a využívány jako stavební materiál při budování známých kostelů a hradů. Už ve středověku se z nich vyráběly žlaby, schody, mosty i podstavce soch. Hornina se zpracovávala na různé další výrobky jako necky, veřeje, silniční a zahradní sloupy, mlýnské kameny, náhrobníky. Tufity zdobí například arkády zámku Bruntál i opatský kostel v Opavě.
K památce nevede značená turistická cesta (poblíž kolem nádrže vede pouze cyklostezka), ale je snadné přírodní památku objevit. Pokud jedete autem, zaparkujte v obci Razová v blízkosti poslední autobusové zastávky. Projdete obcí Razová ve směru k přehradě Slezská Harta k mostu přes Razovský potok. Tady najdete směrovky i první informační tabule.
Asi 2 kilometry od obce Razová se nachází vápenná pec, ve které se dříve pálilo vápno. K peci se dostanete z naučné stezky LČR či cyklostezky č. 6162 vedoucí z obce Razová.
Výlet na Razovské tufity můžete spojit také s projížďkou na lodi po nádrži Slezská Harta. Poznáte krásy Slezské Harty z její hladiny, uvidíte zajímavá místa, malebné zátoky a dozvíte se něco o historii nádrže. Naplánujte si výlet na elektrolodi Harta nebo replice staré dřevěné plachetnice Santa Maria a zarezervujte si plavbu.
Vznik razovského vulkanosedimentárního tělesa je spjat se sopečnou aktivitou Velkého Roudného. Akumulace se skládá jak ze sopečných vyvrženin, napadaných přímo do vodního prostředí (subakvatické tufy), tak z materiálu spláchnutého spolu s eluviálním pokryvem kulmských hornin. Určitou roli při sedimentaci hrály také místní sesuvy sypkých materiálů, vyvolané otřesy při erupcích. Tak je vykládán mj. vznik „balvanité facie“, v níž převládají velké suťové balvany kulmských hornin, zejména drob hornobenešovského souvrství. Z litologických znaků lze usuzovat, že k ukládání sedimentů docházelo v dynamicky stabilnějším vodním prostředí. Erupcí Velkého Roudného a výlevem lávového proudu Chřibského lesa došlo k vyplnění staropleistocénního koryta Moravice v délce několika km. Následkem bylo vzdutí hladiny řeky a vytvoření jezera. Podle radiometricky datovaného vzorku čediče z proudu Chřibského lesa klademe vznik razovského vulkanosedimentárního tělesa do období spodního pleistocénu, stáří zhruba 1,4 miliónu let.
Spíše než o pyroklastikách, tj. úlomkovitých vyvrženinách vulkanického materiálu, bychom měli hovořit o horninách vulkanosedimentárního původu. Převládají šedohnědé, místy rezavohnědé až téměř černé tufity, vložkové polohy tvoří tufitické slepence popř. slepence tufity čistě sedimentárního původu. U Karlovy pláně jsou hojnější tufy. Tufity (na rozdíl od tufů) obsahují kromě vulkanického také velký podíl sedimentárního materiálu – u Razové zhruba 10 až 50 %. Jednotlivé vrstvy se odlišují zejména velikostí částic. Ve vulkanické složce převládá sopečný písek a lapilli. Charakteristickými znaky vulkanoklastik je jemně pórovitá textura, hojnost čedičového skla a poměrně velké množství uzavřenin (xenolitů) kulmských hornin. Sedimentární podíl tvoří převážně úlomky kulmských hornin. Subhorizontálně uložené vrstvy mají odlišnou odolnost vůči zvětrávání a erozi. V centrální části lomu, kde byly kvádry vyřezávány přímo ze stěn, se původně hladké kolmé stěny změnily ve stupňovitý povrch se skalními římsami.