Obec Bílčice (německy Heidenpiltsch nebo Maiwald) je středně velká zemědělská obec na pravém břehu Moravice. Rozkládá se v pěkném prostředí 15 km na jihovýchod od města Bruntálu. Leží v nadmořské výšce 545 m n. m.
První zmínka je z roku 1410, kdy obec daroval Petr z Kravař a Plumlova městečku Dvorce. V této listině jsou Bílčice nazývány „villa Bilczicze“. Již v roce 1715 postihla Bílčice morová epidemie, které podlehla řada obyvatel. V roce 1778 byla obec hlavním stanem císařské armády. Od roku 1949 patří obec k okresu Bruntál. Součástí Bílčic je malá zemědělská obec Majůvka. První písemná zmínka je z roku 1397, kdy byla obec připsána k hradu Šterneku. Dříve čistě německá obec se zákupní rychtou připadla roku 1692 ke Karloveckému panství. V roce 1865 byla poničena požárem.
Rozloha katastrálního území: 2 433 ha
Počet obyvatel (k 1. 1. 2025): 225
Město Bruntál leží v severovýchodní části České republiky, v západní části Nízkého Jeseníku. Nachází se ve Slezsku, 70 km od krajského města Ostravy, 250 km od hlavního města Prahy. Leží v nadmořské výšce 547 m n. m. a je nazýváno „vstupní branou do Jeseníků“.
Nejstarší písemná zmínka o Bruntálu je v tzv. Uničovské listině krále Přemysla Otakara I. z r. 1233, z níž lze usuzovat, že byl založen kolem roku 1213, jako první osada s magdeburským městským právem v českých zemích. Roku 1621 získal město jako bělohorský konfiskát Řád německých rytířů, pozvolný úpadek v 18. stol. z důvodu pohromy třicetileté války v 17. stol., morová epidemie a požáry 18. stol., 1918–1938 stavební rozvoj města, v říjnu 1938 obsazen vojsky nacistického Německa, 7. května 1945 osvobozen Sovětskou armádou.
Rozloha katastrálního území: 2 934 ha
Počet obyvatel (k 1. 1. 2025): 15 037
Vznik obce Dlouhá Stráň není přesně datumově doložen. Obec Dlouhá Stráň se nachází jihovýchodně od Bruntálu v nadmořské výšce 517 m n. m.
V listinách z roku 1224 jsou uvedeny okolní obce Mezina, Razová, Leskovec. Ze starých dokladů lze dokázat, že údolí řeky Moravice bylo starodávnou hranicí osidlování a to z jihu a ze severu. V té době nabylo osidlování českým obyvatelstvem velkého rozmachu.
Rozloha katastrálního území: 222 ha
Počet obyvatel (k 1. 1. 2025): 103
Původní název města byl Benešov, až v roce 1926 došlo ke změně na Horní Benešov. Nachází se v severovýchodní části České republiky v západní části Nízkého Jeseníku v nadmořské výšce 568 m n. m.
Původní název města byl Benešov, až v roce 1926 došlo ke změně na Horní Benešov. Historické záznamy se zmiňují o existenci Benešova již v roce 1226 jako o hornické osadě. Stříbrné doly v Benešově patřily k nejstarším v zemi.
Rozloha katastrálního území: 2 040 ha
Počet obyvatel (k 1. 1. 2025): 2 205
Leží v podhůří Jeseníků, u přehradní nádrže Slezská Harta 13 km od bývalého okresního města v nadmořské výšce 510 m n. m. Nejbližší vesnice leží 4 km daleko (Razová, Staré Heřmínovy), nejbližší město 8 km daleko (Horní Benešov).
Obec, patřící k nejstarším sídlištím Jeseníků, je nazvána v zakládací listině z roku 1224 Lechsdorf. Za dobu existence byl název obce mnohokrát měněn, jmenovala se též Špachov nebo Spachendorf. V roce 1320 přechází Leskovec do majetku opavského knížete Mikuláše II. Roku 1377 při rozdělení opavského území mezi syny Mikuláše II. připadl Benešov s větším počtem vesnic – mezi nimi také Leskovec – Janu I.
Za husitských válek byla vesnice těžce zkoušena, mnoho obyvatel usmrceno, mnoho odvlečeno. V letech 1474–1476 úpěl kraj za těžkých bojů mezi uherským králem Matyášem Korvínem a polským Kazimírem I. Od roku 1623 přechází obec do trvalého majetku rodu Lichtensteinů. V období třicetileté války krajem procházela různá vojska, která pustošila zem, okrádala a soužila obyvatelstvo.
Rozloha katastrálního území: 1 562 ha
Počet obyvatel (k 1. 1. 2025): 443
Obec Lomnice (německy Lobnig) leží v oblasti Nízkého Jeseníku. Vznikla intergrací obcí Lomnice u Rýmařova a Tylov. Obec je jedinečným východiskem do rekreační oblasti Slezská Harta. Rozkládá se v nadmořské výšce 548 m n. m.
Obec Lomnice leží v Nízkém Jeseníku pod horou Slunečnou. Lomnice vznikla spojením obcí Lomnice u Rýmařova a Tylov. Žije zde cca 540 obyvatel na katastru o rozloze 2660 ha.
Lomnice i Tylov jsou zmíněny v listině papeže Klimenta z roku 1351, starší důkazy jsou z let okolo 1316. Husitské války zde nezasáhly, zničující úder osídlení přinesly v roce 1474 války uherské. Pustý kraj byl znovu osidlován až za panství Ederů ze Štiavnice německými luterány u okolí Otmuchowa a českými od Olomouce.
Rozloha katastrálního území: 2 722 ha
Počet obyvatel (k 1. 1. 2025): 479
Obec Mezina (něm. Messendorf) se nachází v oblasti Nízkého Jeseníku, asi 4 km jižně od města Bruntálu. Je položena v mírně svažitém údolí mezi kopci a táhne se od Černého potoka v nadmořské výšce 476 m n. m. až po Venušinu sopku ve výšce 665 m n. m.
Obec Mezina byla založena v roce 1258 na pomezí Moravy a dnešního českého, kdysi rakouského Slezska, za vlády českého krále Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého, markraběte moravského. Královský místodržící, olomoucký biskup, Sas Bruno ze Schauenburka, spolehlivá opora královské moci, nechal kromě jiných založit i Mezinu a to již patrně podruhé. Původní kolonisté ovládali těžbu a zpracování hornin, železa, zlata a stříbra.
Rozloha katastrálního území: 1 138 ha
Počet obyvatel (k 1. 1. 2025): 380
Obec Milotice nad Opavou se skládá ze dvou místních částí – Milotice nad Opavou (historický název Milotendorf) a Jelení (historický název Wockendorf) a nachází se asi 8 km od Bruntálu, v nadmořské výšce 509 m n. m.
Obec je postavena v údolí a vede okolo toku řeky Opavy cca 2,5 km.
První zmínka o vlastních Miloticích i vedlejším Jelení, dnes místní části Milotic, je z roku 1288, kdy obě obce patřily městu Hornímu Benešovu a vlastnil je Beneš z Branice. Milotice, německy Milkendorf, původně však Milotndorf, získaly své jméno podle svého zakladatele Miloty z Dědic z rodu Benešiců. V roce 1377, kdy bylo děleno knížectví opavské mezi syny Mikuláše II.,připadly obě vsi k dílu krnovskému. Milotice již roku 1453 byly uváděny jako pusté, Jelení bylo zničeno až uherskými vojsky Matyáše Korvína při jejich tažení do Slezska v roce 1474. Pusté Jelení předala krnovská kněžna Barbora bratrům Mikulášovi, Bernardovi a Hynkovi z Vrbna: Jelení, které pánové z Vrbna koncem 16.století obnovili, bylo až do roku 1850 součástí panství bruntálského. Milotice počátkem 15. století získal majitel Lichnova Hanuš Lichnovský z Voštic a již roku 1508 je obnovil. V roce 1622 koupili Milotice jako součást zcela zadluženého lichnovského statku krnovského knížectví, které vlastnili Lichtenštejnové. Po zrušení panství a vrchnostenské správy v polovině 19. století byly Milotice i Jelení začleněny do okresu Bruntál, v roce 1959 pak byly obě obce sloučeny. V obou podhorských zemědělských obcích vzniklo od počátku 20. století několik podniků: v Miloticích to byla tkalcovna a barvírna látek a továrna na laky Trion, v Jelení tkalcovna lněného a bavlněného zboží a cihelna. V Miloticích byla v roce 1929 otevřena česká menšinová škola. K pamětihodnostem patří farní kostel Nanebevzetí P.Marie v Jelení, postavený v letech 1675 – 76, a hřbitovní kaple Nanebevzetí P.Marie v Miloticích z roku 1888.
V obci (Milotice nad Opavou 33) se nachází Muzeum ohýbaného a historického nábytku.
V roce 2000 povodeň obnažila v korytě Milotického potoka poštovní směrník z roku 1727, který je osazen před budovou obecního úřadu.
Rozloha katastrálního území: 1 923 ha
Počet obyvatel (k 1. 1. 2025): 440
Moravskoslezský Kočov (německy Mährisch – Schlesisch Kotzendorf) je obec ležící asi 2 km jižně od Bruntálu. Rozkládá se po obou stranách zemské hranice Moravy a Slezska. Obec leží v nadmořské výšce 565 m n. m.
Moravskoslezský Kočov je jednou z nejstarších obcí okresu a byl založen již okolo roku 1300, neboť v listině z roku 1377 je zmiňován jako velká vesnice s dědičným rychtářstvím. Okolo roku 1380 bylo zbudováno hradisko, které je často listinně pojmenováno. Po smrti Johanna I. (Jan I.) přešlo v roce 1380 panství Bruntál, které tehdy patřilo k Moravě, na oba jeho syny – Johanna II. (Jana II.) a Mikolause IV. (Mikuláše IV.), kteří vlastnili spolu celé opavské panství. Když zemřel Mikuláš IV., vlastnil pak Jan II. celé panství sám. V dělící listině z roku 1405 je Kotzendorf (Kočov) dvakrát jmenován doslova: „Auch so sal darczu dy manschaft Kotzendorf und der Stoel mit allen rechten gehören“ – překlad: „Také tak má k tomu patřit osazenstvo Kočova a Štáhle se všemi právy“. Tato listina dokládá, že vsi Kočov s Valšovem a Štáhlí patřili k panstvu Bruntál – knížectví opavskému na Moravě a 1. října 1405 byly přiděleny Janu III.
Za svou historii prošla obec složitým a někdy i bolestným vývojem a to když byla uherskými vojsky zničena a v roce 1504 uváděna jako pustá. Obnovena byla před rokem 1538, neboť v tomto roce prodali bratři Lhotští ze Ptení Kočov s tvrzí Jáchymovi Rožhoňovi z Kopřic. Ten zřejmě roku 1544 založil severně od stávající vsi novou, později nazývanou Slezský Kočov.
Rozloha katastrálního území: 1 498 ha
Počet obyvatel (k 1. 1. 2025): 592
Obec Nová Pláň (německy Neurode) se nachází přibližně 10 km od města Bruntálu. Obec se rozkládá v nadmořské výšce 494 m n. m. na pravém břehu Slezské Harty.
Založení novopláňského měděného hamru, který už při zřízení vesnice stál, je doloženo z roku 1640. Protože tehdy byly takové hamry jen v Novém Těšíně, Olomouci a Krnově, může být jisté, že získávaná měď, za účelem dalšího zpracování, musela být v Nové Pláni těžena. To také dosvědčuje název Kupferberg (měděná hora). V 2.polovině 17. století byla postavena továrna na měděné zboží a výrobu měděného nádobí. Ale už od roku 1660 byla měď dovážena z Těšína. Dne 2.května 1662 dovolil tehdejší statkář Sylvius Nimrod von Wuttemberg/Teck deseti žadatelům z hamru postavit domy nad Karlovcem. Vesnice je tedy, jak jméno napovídá nová pláň.
Původně patřila Nová Pláň spolu s Karlovcem a Roudnem k farskému dvoru. A protože už roku 1656, ještě před založením Nové Pláně, 7 km vzdálené Roudno vystavělo vlastní kostel, mohli novopláňští věřící navštěvovat tento stánek Páně.
Rozloha katastrálního území: 172 ha
Počet obyvatel (k 1. 1. 2025): 66
Obec Razová se nachází na severní Moravě na levém břehu přehradní nádrže Slezská Harta. Leží asi 9 kilometrů jihovýchodně od města Bruntálu v nadmořské výšce 500 až 650 m n. m.
První dochované písemné známky o Razové jsou z roku 1288. V době husitských válek a tažení vojsk Matyáše Korvína proti polskému králi Kazimírovi byla patrně obec vypálena a zůstala v troskách. Do roku 1531, kdy došlo k novému osídlení, byla obec nazývána Radsoff. Její název byl podle předpokladů odvozen podle zdejší staré slovanské osady, která dostala své jméno pravděpodobně podle zkratky osobních jmen Radmír, Radomír či Radslav. Po tomto novém osídlení pak byly pro obec používány názvy Rasen, Rase a Rasse. Jako nově obydlená obec je uváděna k roku 1548, což je doba mohutné kolonizace oblasti německými přistehovalci.
Do roku 1851 měla Razová statut města se značnou rozlohou půdy, lesů a významným místním průmyslem.
První školní budova zde byla postavena roku 1863 a o sedm let později byl v obci zřízen poštovní úřad. Ve stejném roce byl potvrzen úřední název obce Raase. V roce 1904 zasedli místní školáci do lavic nové školní budovy. První elektrické lampy se v obci rozzářily roku 1927, kdy byla provedena elektrifikace.
Po odsunu Němců po 2. světové válce v roce 1946 se zde přistěhovaly desítky nových rodin z vnitrozemí. V minulosti pracovala většina obyvatel v obci a jejím okolí, dnes je situace zcela odlišná a občané převážně dojíždějí za prací do Bruntálu.
Rozloha katastrálního území: 3 188 ha
Počet obyvatel (k 1. 1. 2025): 503
Obec se nachází v oblasti Nízkého Jeseníku, asi 15 km od bývalého okresního města Bruntálu, v sousedství města Horního Benešova a obcí Leskovec nad Moravicí, Bohdanovice a Svobodné Heřmanice. Obec se rozkládá v nadmořské výšce 473 m n. m.
Obec byla založena v roce 1253. Jednalo se o jednu z klášterních vesnic založených v okolí Benešova. Od 1. ledna 1978 do 23. listopadu 1990 byly Staré Heřminovy částí obce Horní Benešov. Na podzim roku 1474 byla ves vypálena janinskými vojsky vedenými králem Matyášem Korvínem, právě tak jako Benešov a okolní obce.
V roce 1521 bylo zpustošené místo po Starých Heřminovech znovu vystavěno přistěhovalci z jižního Slezska a Brandenburgu. Tímto byla založena takzvaná řádová vesnice dle franského vzoru, což v případě Heřminov představovalo vesnici východoněmeckého sídlištního typu. Domy stály po obou stranách potoka ve dvou řadách, dvory selského stavení byly odděleny jeden od druhého. Čelní části s průjezdy se otáčely směrem k potoku. Domy byly vystavěny velmi masivně, přiléhal k nim rohový dvůr vykládaný šifry. Dvůr obklopoval spolu se stájemi a stodolami obytné stavení. Každý dvorec patřil jednomu vlastníkovi. Sedlák měl podél honu svou vlastní cestu, která současně dělila jeho průjezd od souseda. Obě strany vesnice lemoval les.
Rozloha katastrálního území: 1 021 ha
Počet obyvatel (k 1. 1. 2025): 212
Obec Valšov (německy Kriegsdorf) se nachází v okrese Bruntál v Moravskoslezském kraji. Leží v nadmořské výšce 520 m n. m.
První písemná zmínka o obci je z roku 1377, kdy byla uvedena v dělící listině synů Mikuláše II., rod Přemyslovců. Obec patřila do opavského knížectví. V druhé polovině 15. století (1468–1479) došlo k zániku Valšova pravděpodobně v souvislosti s ničivou uhersko-českou válkou mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a jeho zetěm uherským králem Matyášem Korvínem.
Další zmínka o Valšovu byla až z roku 1565, kdy Jindřich Adlsbach prodává majetek i s novou vsí Krigsdorf (německý název Valšova) Donátovi z Velké Polomi. Posledním majitelem Valšova byl Jan IV. Bruntálský z Vrbna. Po Bitvě na Bílé Hoře rakouský císař Ferdinand II. zkonfiskoval majetek odbojným českým stavům (včetně Bruntálským z Vrbna), kterým pokryl pohledávku vůči Řádu německých rytířů, tím byl Valšov přiřazen k sovineckému panství. Po okupaci republiky fašistickým Německem byl Řád německých rytířů rozpuštěn a jeho majetek zabrán státem.
Rozloha katastrálního území: 982 ha
Počet obyvatel (k 1. 1. 2025): 253
